A jak teda můžeš dělat s lidma, když to nemáš vyřešený?
Bavíme se takhle s Maruškou Tilšarovou o očekáváních kladených na ni jako písničkářský kápo přes mindfulness a na mě jako na kartářku. Ani jedné z nás tenhle job nespadl z nebe, dobraly jsme se k němu přes vlastní životní peripetie a fakt ne, nemáme to všechno vyřešený a ani jedna nejsme v zenu.
Zjistily jsme, že mindfulness/karty pomáhají nám, tak je s pokorou přibližujeme i druhým. Přitom Maruška si dá občas cígo a já zase Ibalgin, když si neohlídám přetíženou kebuli. A to je jen příklad dvou z mnoha přešlapů, co nelícují s představou o vědomé ženě. 😀
Možná je to tím, že všichni toužíme po někom dokonalém jako po náplasti za rodiče, kteří kdysi dokonalí nebyli? Ale časem zjišťujeme, že jen vlastní nedokonalost a bolest učí soucitu. A ten je při téhle práci základ. Proto si občas s chutí zaslzím u Maruščiny písničky Taková jsem, protože tam to všechno je.
PS: Dokonce na ni mám vymyšlenej druhej hlas do refrénu a tajně doufám, že mě Maruška zase někdy vezme zpívat. 💚🎤